Strašilky Parapachymorpha zomproi

        Už to bude skoro rok, co krmím několik krků na víc. Z šesti nymf druhu Parapachymorpha zomproi, které jsem zakoupil na entomologické burze, se mi povedlo vychovat něco kolem padesátky jedinců. Nejdříve to ale vypadalo dosti žalostně.
        Strašilkám jsem se snažil vnutit do jídelníčku břečťan, což mi s grácií odmítaly, a když už vypadaly na umření, běžel jsem v noci pro ostružiník do lesa. Prvních pár týdnů to vypadalo harmonicky, dokud se jedna ze slečen, měl jsem tři páry, špatně nesvlékla a nezůstaly jí jen tři nohy. Nejspíš umřela hlady. Stejným způsobem zahynul ještě jeden sameček, to byla zatím poslední tragédie tohoto druhu.

nymfa

        Z nymf se staly imága a strašilky začly klást vajíčka. Po třech měsících po prvním objevení vajíčka vzrůstala netrpělivost, jestli se něco vyklube nebo ne. Pár týdnů se nic nedělo a mě začalo vrtat hlavou, jestli dělám všechno dobře. Vajíčka byla umístěna v krabičce od zápalek vystlané ubrouskem, aby se dala dobře pozorovat, občas byla vlhčena (to nezní moc sofistikovaně, co? :)).
        Zkusil jsem vyrobit líheň z krabičky na jídlo, na dně je nasypaný písek (tak 5cm vrstva), na tom položený tenký molitan, na kterém jsou vajíčka, a přikryté dámskou punčochou :). Molitan je tam kvůli tomu, aby z vlhkého písku nechytla vajíčka plíseň. No a pak už jen kropit a kropit. Buď to byla shoda náhod a nebo to opravdu pomohlo, nymfy se začaly líhnout jedna za druhou.
        Vajíčka už od podzimu nenechávám vylíhnout. Sbírám je a dávám do mrazáku sterilizovat (doporučený postup). Stejně se mi to trochu, co se počtu týče, vymklo z rukou :). Kdyby někdo měl zájem, mohu tento druh distribuovat.

nymfa při svleku

        Jako zdroj informací doporučuji server www.strasilky.cz.

Hledáček Rigel QuickFinder

        Po několikerém boji jsem vzdal navigaci po noční obloze přes rektascenzi a deklinaci. Sice je montáž N-EQ5 vybavena těmito možnostmi, ale nepovedlo se mi to úspěšně použít. Co s tím? Jak mám nalézt hůře viditelné objekty? Rozhodl jsem se pro koupi red-dotového hledáčku.
        Byl jsem už víceméně rozhodnutý pro Telrad, který místo klasické červené tečky promítá 3 soustředné kruhy (0,5°, 2°, 4°) a tím lze orientaci ještě zlepšit (pomocí map a připraveného měřítka kruhů). V obchodě SUPRA Praha jsem byl přesvědčován, že je to na můj refraktor moc velký a těžký kolos, ať radši pořídím menší a lehčí Rigel. Tak se tedy stalo.
        Nechal jsem se přesvědčit a zakoupil Rigel QuickFinder. Promítá do výhledu pouze dva kruhy (0,5° a 2°), ale i tak je navigace oproti klasickému hledáčku pohodlnější (subjektivně hodnoceno).
        První, co mě zarazilo, byla montáž. Z nějakého neznámého důvodu jsem myslel, že Rigel umístím místo klasického hledáčku bez jakýkoliv úprav. V přiloženém příslušenství byla ve dvou kusech montáž pro uchycení buď pomocí přiložené oboustranně lepící pásky nebo pomocí šroubů, v tomto případě by se muselo ale vrtat do tubusu. Montáž pro nový hledáček jsem přilepil na tubus a nakonec se mi i líbí, že mohu využít oba hledáčky najednou.
        Co se týče samotného použití, člověk si musí najít správné místo, odkud bude skrz hledáček koukat. Umístil jsem ho mezi okulárovou šachtu a původní montáž pro hledáček, což je možná trochu nešťastné. Nejpohodlnější by bylo, kdyby si člověk stoupl za tubus a odtud viděl zmiňované promítané kruhy, nyní však musím přimáčknout hlavu někde v půlce délky dalekohledu. Zatím to tak asi nechám a kdyby to fakt nešlo, tak Rigel přesunu k druhému konci tubusu.
        Hledáček umí měnit jas kružnic, dokonce lze kružnice rozblikat, a jak jsem se sám přesvědčil, pro méně jasné objekty je to nezbytné. Inu, jsem zvědavý, kolik okem neviditelných objektů na vesmírné báni najdu :). Hledáček zatím hodnotím kladně.

V osobním vlastnictví: dalekohled TAL-150P

        V dubnu minulého roku jsem se rozhodl ke koupi dalekohledu, vybíral jsem u velice milého a profesionálního pána, totiž pana Matouška (www.dalekohledy.cz). Po váhání, jestli refraktor nebo reflektor, jsem šáhl po ruském dalekohledu newtonovské konstrukce TAL-150P v setu s německou paralaktickou montáží N-EQ5.
        Ačkoliv se tomuto koníčku nedostává tolik času a ačkoliv jsem se dosud nenaučil poroučet větru dešti, pár zkušeností jsem nabyl a mohu říct, že dalekohled slouží dobře a poskytuje nádherný pohled do vesmíru. Pro představu: prstence Saturnu a Cassiniho dělení, mlhovina M42 v Orionu, galaxie M31 v Andromedě, Jupiterovy pásy a další nádherné scenérie.
       Samozřejmě, že větší a světelnější dalekohled vidí víc, ale co se týče TALa v jeho kategorii, jsem spokojen.

foto duben 2010 by jendall

        Následující popis je převzat z výše uvedených stránek pana Matouška.

        Zrcadlový dalekohled konstrukce Newton s průměrem hlavního parabolického zrcadla 150mm a ohniskovou vzdáleností 750mm (f/5) na montáži NEQ5. Dodává se se dvěma okuláry f=10m (zv. 75x) a f=25mm (zv.30x), barlowovou čočkou 2x (s dodanými okuláry zvětšení 150x a 60x). 2" výtah s redukcí na 1,25". Hledáček 8x50. Montáž NEQ5 je upevněna na ocelových, výškově nastavitelných trubkových nohách. Montáž má ovládače jemných pohybů v obou osách, je možné dokoupit elektrický pohon polární osy s ovládačem, eventuelně kompletní Go To. Montáž se dodává včetně polárního hledáčku. Celková hmotnost setu ca 22 kg. Výborný a stabilní dalekohled pro všeobecné pozorování oblohy.

Severoatlantická oscilace

        Severoatlantická oscilace (NAO) je klimatický jev působící v severní části Atlantského oceánu objevený sirem Gilbertem Walkerem v roce 1920. NAO ovlivňuje změnu klimatu Evropy včetně Středomoří, severního Atlantiku, severovýchodu Severní Ameriky a části Sibiře. V této oblasti však ovlivňují klima i ostatní klimatické systémy, hlavní vztah severoatlantické oscilace je s arktickou oscilací (AO), ale nelze zanedbat i globální vliv jižní oscilace (SO) a jejích souvisejících jevů El Niño (ENSO) a La Niña.
        Jev severoatlantského proudění je založen na rozdílu tlaků mezi oblastmi Azorské tlakové výše a Islandské tlakové níže. Nejvíce se projevuje při velkých rozdílech teplot severního Atlantiku a oblasti rovníku a to bývá v zimních měsících včetně sychravého listopadu a aprílového dubna. Z měření je patrné, že tento jev prochází přibližně osmiletou periodou změn směrů větrů a atmosférických tlaků, s čímž souvisejí průměrné teploty. Nyní se NAO nachází ve studenější fázi a příští horní kulminace teplé fáze by měla nastat přibližně roku 2014.
        NAO kromě teplot ovlivňuje i rozložení srážek a jejich úhrny. Celkové aktuální klima závisí na rozdílu atmosférického tlaku mezi oblastmi tlakové výše Azor a tlakové níže Islandu. Pokud je rozdíl tlaků minimální, jedná se o zápornou fázi, pokud je rozdíl tlaků vysoký, jedná se o kladnou fázi.
        Kladná fáze způsobuje silnější západní proudění a trasy cyklón jsou unášeny severněji, zejména nad střední a severní Evropu a dále na východ. V zimním období je na tuto oblast z Atlantského oceánu přinášeno vlhké a mírné klima, avšak Středomoří zůstává bez srážek. Suchá je i oblast východu Kanady a Grónska, zatímco na východě Spojených států převládá mírná a vlhčí zima se sněhovými bouřemi.
        Záporná fáze se vyznačuje slabším západním prouděním zapříčiněným menším tlakovým gradientem. Cyklóny putují jižněji směrem do Středomoří a to přináší pro tuto oblast vlhko a teplo. Pro střed a sever Evropy se začne uplatňovat Sibiřská tlaková výše a začnou do těchto míst vanout východní větry, které přinášejí suchou a mrazivou zimu. Na východním pobřeží Spojených států jsou značné sněhové srážky a Grónsko zažívá mírnou zimu.
        Severoatlantická oscilace spolu s Golfským proudem ovlivňují podmínky ve velké části severní polokoule. Pokud se v rámci globálního oteplování zpomalí proudění Golfského proudu, může to narušit rovnováhu mezi těmito systémy a zapříčinit dominový efekt změn klimatu severní polokoule. Bohužel zatím ne zcela chápeme všechna fakta a jakákoli snaha o zlepšení situace by mohla naopak uškodit.

Zdroje:

• http://gnosis9.net/oscilace.php
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Severoatlantická_oscilace
• ATMOSFÉRICKÉ PROCESY (základy meteorologie a klimatologie) - Ing. Jana Soukupová – ČZU v Praze, 5. vyd.

Šedý filtr Baader, 1.25” ND=0.9 (T=12.5%)

        Zakoupil jsem si tento ztmavovací filtr na svého 150mm (f/5) Newtona v obchodě SUPRA Praha. Přišel jsem tam sice s tím, že si koupím dvojitý polarizák, ale nakonec jsem se nechal přemluvit :). Vyzkoušel jsem ho a určitě nelituji. Luna dva dny po úplňku mě neoslepila, tak jsem nadšený zkusil i Jupiter a byl jsem přemile překvapen, jak je krásný. Díky filtru jsem totiž viděl detailněji strukturu pásů, než když byla planeta přesvícená. Tohle sklíčko vřele doporučuji :).