Řešení velkých a komplexních úkolů není často snadná cesta. Ať se jedná o celý projekt nebo úkol realizující část, častokrát se do problematiky tak zamotáme, že nevíme kudy kam. Nemůže za to bludný kámen ani zlý rarach, který nás svede na špatnou cestu. Býváme to my, kdo se nechá příliš unést podrobnostmi a ztratí tak přehled nad tím, co vlastně dělá. Pokud tento stav zamotanosti identifikujeme včas, lze s tím pracovat, aniž bychom zbytečně ztráceli man-days a ušetřili si tak nepříjemné chvíle, kdy nám stojí projekťák za zády a ptá se, kdy že to už bude hotové.
Úspěch tkví v tom, že si problém na začátku rozdělíme na úkoly a podúkoly. Tuto "osnovu" však budeme po celou dobu vývoje udržovat v aktuálním stavu, především se jedná o další rozdrobení podúkolů vedoucí k atomizaci celkového problému. Nyní se můžeme pustit do samotného vývoje. Budeme postupně řešit body osnovy a kdykoliv se ztratíme, koukneme o úroveň výš, případně o tolik úrovní kolik bude potřeba, abychom se zorientovali nad tím, jaký vůbec má smysl naše počínání. Mozek toto dělá do určité míry sám, ale pokud něco řešíte měsíc, je opravdu lepší si napsat osnovu a udržovat mysl v tom, co právě děláte.
Žádné komentáře:
Okomentovat